Vstoupil jsem do rodiny, kde je pes. To je pro mne velmi těžké.
Celé dětství jsem vyrůstal se psem po boku. V jednom období dokonce se třemi najednou. První byla velká dobrosrdečná modrá doga a ten třetí byl mrňavoučký pinč. Jmenoval se Zuzana. Ten prostřední se jmenoval Ron a byl to rtuťovitý chlapík. Nechával se honit od Beriny (to byla ta velká) po parku, kličkoval mezi stromy a nikdy nebyl dostižen. Byly to hezké chvíle, když jsem procházel po kobercích spadaného šelestivého listí a sledoval jejich bezstarostné dovádění.
Bylo to období před lety a já jsem byl jiný. Potřeba "vlastnit živou bytost" se rozplynula.
Co jsou vlastně pachy. Co nám voní a co nám páchne? A proč to mají různí lidé různě? Pach zvířat mi není příjemný. Nemůžu to však nijak ovlivnit. Necítím pavouka v rohu u stropu, ani myšku na půdě, ale cítím Bena ve vedlejším pokoji. Nemohu jej vynit z toho, že je cítit jako pes. Nebyl to on, kdo způsobil, že lidé žijí společně se psy v panelákových bytech.
Ve své chaloupce mám místnost kde spím i bdím. Kdysi tam byl chlév. Lidé spali v teplém objetí společně se svými zvířaty. Určitě jim jejich těla voněla. Neboť jim něco poskytovala. Tak jako milence voní milenec, neboť poskytuje rozkoš.
Stále se snažím přijít na to, co mi má ten línající Ben zprostředkovat. Prozatím mi to zůstává velkou záhadou.
19 komentářů:
Naprosto tě chápu, Haasku. Taky jsem od narození měla svého psího kamaráda, pak vychovala dokonce rotvajlera v bytě, ale...... děkuji, už ne. Nejlepším přítelem člověka by měl být především člověk. Taky mi začal vadit psí pach atd.
Ale ty jsi v situaci, jaké jsi. Je to zkouška tvé tolerance a přijetí. Až Bena budeš mít rád stejně jako všechny ostatní členy domácnosti, protože k nim patří, až si přestaneš představovat, že by to šlo bez něj, pak... uvidíš, jeho pach přestaneš vnímat negativně. Zkušenost. Držím palce.
Budu bojovat. Je zajímavé, že máme stejnou větu: "Nejlepším přítelem člověka by měl být především člověk."
Zdá se mi, že mnohým lidem vztah se psem nahrazuje vztah s člověkem, který je trochu těžší, ale plastičtější. Pes je oddaný. Vlastně od nás nepožaduje téměř nic, než trochu jídla. Cestu si k němu najít musím, neboť je člen rodiny :-)
Haasku. Má přítelkyně Kateřina mě přivedla na tu odpověď.
Možná Ti má Ben zprostředkovat Život venku za okny.Pachy,žrádlo,touhy.To tělesné,živočišné,to zvíře v nás ,které je-
ať chceme či ne- naší součástí.A i to zvíře v sobě můžeme milovat,chceme-li milovat sebe,tedy i druhé.
Hannybanny: To mi trochu připomnělo mého psychiatra, který tvrdil, že pokud nemám na někoho zlost, je to pro to, že potlačuji své emoce :-)
Ale je to krásný pes..ten Tvůj Ben:o)
Tak konečně se mohu přidat s komentáři - ten Ben je opravdu moc krásný. S tím pachem - já myslím, že je to jako u lidí - ke komu nic necítíme nebo je nám dokonce protivný, tak nám nevoní (naopak). Nedávno jsem poslouchala rozhovor s dramatičkou D. Fišerovou a ta říkala, že když na počátku vztahu dvou lidí nevíme, jak by se ten vztah dál vyvíjel, máme si představit, že toho partnera budeme olizovat - celého odshora dolů.Jestliže se nám to bude zdát nepříjemné, pak nemá cenu vztah udržovat, protože to bude čím dál horší, partner nám začne páchnout a na to se nedá zvyknout. To je tak zakódované. Zdálo se mně to velmi výstižné. Možná k Benovi ani cestu nenajdeš, kdybys ho měl rád od začátku, tak by ti asi voněl. - Nevím. ale přála bych Ti, aby se to změnilo. Zdravím.
Haask: pokud člověk (má dojem, že) nemívá na jiné zlost, může to být tím, že v sobě potlačuje své emoce stejně dobře, jako že vztek občas má, jen se ho snaží nevímat, protože si myslí, že ho degraduje. Což byl můj případ. Kolikrát jsem pocítil vztek, abych ten pocit vzápětí potlačil a jeho existenci "zapomněl". Je občas obtížné ztotožnit se s pocity, které nám na jiných připadají nemístné :-)
Ghost: No to tě nikdy nenapadlo, proč tu zlost máš? Jaký je ten primární důvod? Jsi inteligentní a tak pokud se nad tím zamyslíš, přijdeš na to, že každá tvoje zlost, je tvůj problém, tvůj špatný software. Software máš částečně ve své moci. Tedy jej změň. Když mne někdo rozčílí, když rozbouří moji hladinu adrenalinu, jsem mu vděčný, neboť mi něco říká, pomáhá, ukazuje. Proč jsem se rozčílil? Protože řekl že kradu? A kradu? Asi ano, ale nechci si to přiznat. Je to cosi co vytěsňuji. Není to v mém vědomí. Proto zuřím. Pokud jsem čestný, míjí mne to...
Hanci: Nejen že je krásný, je i velmi inteligentní (na psa) Nicméně viděl jsem ho pojídat lejna, válet se v hnijících mršinách a tím vším je mi strašně vzdálený. Nevím jak to překlenout. Nicméně jej mám rád. Mám jej rád, neboť z něj necítím nenávist, jakou cítím z některých lidí. Cítím z něj jen prázdnotu. Jen prázdný hlad. Cítím se s ním sám. Nechápu, proč lidé chovají psy. Proč místo toho nechovají lidi. Psi jsou asi pokornější. Neustále jsou kdesi na pozadí, poslouchají, jsou ti ponížení. Jsou na nás závislí. Jsou to naši otroci, které jsme si vypěstovali. Nemohu Bena venčit. Styděl bych se za to, že je vlastním, že jej využívám. Ale mám ho rád. Chtěl bych mu dát volnost, která pro něj není...
Myslím, že rozumím, Haasku. Já například nemám ráda ptáky nebo zvířata v kleci, v krabicích, nedokážu nic chovat jako domácí zvíře. Je mi to protivné. To za prvé.
Za druhé asi chápu tvůj postoj ke psovi jako k někomu, kdo nemá duši jako člověk. Proto se s ním cítíš sám? Já to zase prožívám jinak. Zdravím každého psa uvázaného před obchodem, rozumím jeho strachu, touze po pánovi, jeho klidu a smíření... je to něco, z čeho jsme vyšli i my. Jejich chování se podobá chování našich dětí a to mě dojímá. Duši mají, i když ne individualizovanou, jenomže..... když se pes urazí, když např. vyplivne pamlsek, pro který jindy bude skákat na jednom uchu, protože se naštval... O čem to svědčí? Probouzí se jeho ego. Probouzí se nová dušička. ... ale i kdyby ne... Vzpomínáš na slova: Když ublížíš jednomu z nejmenších, mně jsi ublížil? Možná, by to mohlo znít i takhle: Když nepřijmeš jednoho z nejmenších, mě jsi nepřijal.
Je to jako s jakoukoli jinou lidskou láskou. Je-li něčím podmíněná, není to láska. (Tak nějak se na to dívám a vím, že není zrovna jednoduché, co si řešíš.)
moc pekny rozbor o domacich zviratkach. Mam podobny pocit u domacich zvirat, ktere nejsou k jidlu. Ze si je chovame jako hracky. V pripade psu jako otroky. Ja mam kocku, ale ta ma svobodu. Je s nami dobrovolne a chytne si nejakou mysl. Ale je pravda, ze se chova jak clen domacnosti, je vychcana a dela si co chce.
No, já bych neřekla, že psy chováme jako otroky. Někdy je naopak otrokem jejich majitel, to přijde na to. Jsou to parťáci, měli by být. Vzájemná symbióza. Ale neměla by to být náhražka vztahu lidského a naopak, zvíře by nikdy nemělo strádat.
My měli rotvajlera. To už samo osobě napovídá, že otrokem nikdy nebyl. Je to nesmírně sebevědomé zvíře, které nikdy nesmíš uhodit, protože by ti to někdy mohl vrátit. Měl samozřejmě výcvik. Manželovi pomáhal i v práci, později chránil dům - lépe než zabezpečovací zařízení. Přesto jsme jej považovali skoro za potomka se svými právy a nároky. Naši přátelé se nás dotazovali, zda nechceme ještě jednoho psa, že by jej k nám šli dělat, páč nikdo se neměl tak dobře jako on. Nebylo lepšího obranáře a nebylo většího mazlíka. Museli jsme se při jeho výchově naučit spoustu věcí. Za to a za čas, který jsme s ním strávili, jsem vděčná. Byla jsem s ním šťastná na předlouhých procházkách, kdy jsem se cítila s ním v naprostém bezpečí a v souladu. Akorát jsem přišla na to, že bych tohle chtěla prožívat s člověkem. S manželem to tehdy už nešlo.
Takže Radko, pes je velkej parťák, nikoli otrok. Ale neměl by být primárním cílem našich citů. Tím je člověk. To jsem chtěla říct.
Lenko, já s Tebou tolik souhlasím!!! a taky s tím, že láska něčím podmíněná není láska!!!
A Haasku - ten pes za to nemůže, že se válí po všem možném - už jsme na blogu o tom diskutovali. Tak ho prostě vykoupu a on zase voní. Ale chápu Tě, máš stejný problém, jako můj syn, úplně stejný.
Zdravím
Lenko: Ja jsem si ten nazev jen prevzala od haaska. Tak nejak me oslovil. Rotvajlery mela i moje teta s bratrankem, meli a porad maji chovnou stanici, jsou vedouci cvicaku a vychovavaji velke psy tak, aby neublizily. A zrovna rotvajlery patrily k psum, ktere se musi od stenecich let vychovat velice tvrdym vycvikem. Zlomit jeich vuli a jejich pripadny utok. Tyto psy nesmely za zadnych, skutecne za zadnych okolnosti zautocit na cloveka. A to znamenalo cvicne biti, ponizovani a straseni. Lamani vule.Od detskych let. Ten pes nesmel ani naznacit agresivitu. Umis si predstavit co by se stalo, kdyby nejake dite rakoveho psa vydesilo k smrti on na nej zautocil.
Oni mi rikaly ze pes, ktery neprojde timto vycvikem je porad potencialni zbrani. Kdyz bude napaden nebo vydesen, zautoci. Zlomeny pes to neudela. Ten ztahne ocas a schova se do boudy.
Taky nemusim psy :o) Asi jako haask. Nepotrebuji verne a oddane zvire ve sve blizkosti. Ani jako ochrance :o)
Já si myslím, že ve vztahu ke psům se dopouštíme chyby, že do nich projikujeme svoje vlastní uvažování, to pak veden k tomu, že jsou z nich rozmazlení parchanti, nebo je vnímáme jako otroky, případně si vztahem s nimi substituujeme vztahy s lidmi. Ale pes myslí trochu jinak, než našinec. On se nezabývá tím, že trpí v paneláku(pes většinu dne stejně prospí, a je schopen si režim nastavit tak, že přes den spí a odpoledne má nefalšovanou psí radost, když se rodina vrací domů, nadšeně vyrazí na procházku(na kterou se nemusí lidem vždycky chtít..ovšem v dnešní době, kdy se všeobecně málo hýbeme, to prostě není od věci, a oproti návštěvě..hm.třeba aerobicu mi to nepřipadá o nic méně"na sílu"). pes zkrátka neřeší, jestli to všechno má nějaký smysl, a čeho by chtěl v životě dosáhnout, na nic si nehraje, je přímý a nekomplikovaný. Je totiž pes, ne člověk.Jo, je potřeba poskytnout mu přiměřenou péči(stříhání pudlů do šílených tvarů neschvaluju), on mě za to bude mít rád, a nebude vnímat špatně, když ho občas v něčem omezím, pes žije ve smečce, a je přirozené, že smečka má vůdce, kterého je třeba respektovat, který žere první a tak;-), ale který je pro něj autorita, a té věří v situacích, které smrdí nebezpečím.Taky se s lecčíms potýkám, spoustu věcí se musím učit..a chtěla bych mít zkrátka mít zdravé vztahy..k lidem( rodina, přátelé, kolegové, ti, co šli kolem. atd atd..), ke psům(brát je, pokud možno, jako psí kamarády, a hysterické čoklíky moc neřešit), i ke klíšťatům(pinzeta, posolení, vykývání..podle situace, a rozhodně desinfekce);-))..prostě ke všem a všemu.. hm, to je ale hrozná dřina. Ale jinak to asi nejde.
anjou, máš naprostou pravdu!!! Naprostý souhlas. A proto, když jsem zjistila, že projikuji něco, co mi chybí tam, kde to nemá co dělat, začala jsem řešit vztahy lidské a dokud nebudou vyřešeny, nehodlám jako náhražku si pořizovat psa. Jo, to je to, co mělo být dořečeno.
Radko! proboha! Co to píšeš???!!! Ti lidé by měli okamžitě přijít o licenci na chov psů! Takoví lidé právě dělají ze psů zrůdičky. Některý se zlomí, některý jen ohne... To je právě ono potencionální nebezpečí!
Agrese plodí jen agresi, u lidí i u psů.
Jak říkala anjou, pes ctí vůdce smečky a pak jeho družku a pak děti jako své sourozence. V období dospívání si samozřejmě zkouší vydobýt nějakou pozici v rodině, náš mazánek to zkoušel na mě, dával mi packu za krk při hře, jako že si mě podřizuje, v tu chvíli jsem ho musela povalit na záda a ukázat mu, že jsem jasně silnější než on. To bylo celý. Když zlobil, chytla jsem ho za kůži na krku jako to dělají zvířecí mámy a zaškubala s ní, aby věděl, že tohle se nedělá. Ovládali jsme ho pak už jen tónem hlasu i na dálku. (On se s námi domlouval pohledem, to znají všichni pejskaři ) Když u nás spala moje máma nejednou na něj v noci v neopatrnosti šlápla. Jen kviknul a nic. Jednou jsem jej pustila po cestě na volno, ale protože tam byli lidi, tak pro jistotu v košíku, aby se nebáli, on si jich nevšímal. Když jsem viděla tak dvouletýho klučíka, jak se po cestě batolí, psa jsem na dálku zastavila, aby se o dítě neopatrně neotřel a neporazil ho. Mezitím malej šmudla došel až k němu a tu svoji malou ručičku mu strkal mezi dráty košíku, prstíkem ho šťouchal do čenichu. A pes stál a viděla jsem, jak se bojí pohnout, aby se prckovi něco nestalo. Kapaly mu sliny, chtěl ho olízat. Ve vodě na děti štěkal a zaháněl je vlastním tělem z hlouky ke břehu. To je pudové chování. Člověku může ledaskdy pomoci. Samozřejmě, že takový pes je nebezpečný a nějaké procento nejistoty zůstává, že by mohl ublížit. Proto musí být dobře vychovaný a s láskou, aby si vytvořil primárně pozitivní vztah k lidem jako ke své smečce. Nikdy jej raději však neztrácet z dohledu. To je jasné, to je zodpovědnost majitele.
Jenomže u člověka je to stejné. Léta spolu žijí manželé docela hezky, jsou slušně vychovaní a nenosí náhubky a přesto... V hádce může také jeden druhému ublížit, jsou známy i případy zabití, vražd apod. ve zkratovém jednání. To je třeba si uvědomit. Znám mnohem více násilnických lidí než psů.
Myslím, že psi jsou výborní nejen k tomu, že jsou dobří společníci, že nám pomáhají v mnohých situacích, kde my lidé nemáme tak dobré smysly (psi záchranáři, stopaři, psi obranáři, slepečtí psi), ale učí nás pochopit zvířecí chování a jak jej respektovat. Ke psům se nemůžeš chovat jako "ke psovi", jinak tě pokouše, musíš jej respektovat a on si naoplátku bude s tebou hrát a ty tomu budeš říkat výcvik. Ve chvíli, kdy nebude mít náladu, s ním nehneš.
Radko, tvoje teta se pohybuje na hraně (ne-li za ní) zákona. To, jak psy "vychovává" není správné a raději o tom nechci nic víc vědět. Poznali jsme během těch let, co jsme měli našeho mazánka, obranáře i záchranáře, co jsme jezdili po výstavách, bonitacích, soutěžích a zkouškách mnoho chovatelů i majitelů stanic. Nikdo by nechtěl psa zlomeného. Naopak, na bonitaci se to velmi dobře pozná. Pes musí být psychicky vyrovnaný, na nepřítele na povel nebojácně vystartovat a zastavit jej, jakmile jej donutí se nehýbat, musí zastavit též veškerou agresi. Zároveň si musí takový pes nechat od veterináře třeba prohlédnout všechny stoličky v tlamě. Pes musí umět v naprostěm klidu procházet davem lidí, dokonce davem psů. To není legrace.
Zrazený pes se velmi dobře pozná. Takoví jsou vyřazováni právem z chovu. Uhýbá před prudkým pohybem, při sebemenším nebezpečí cení zuby, dokonce kouše. Je to jako s človekem.
Mnohokrát mě napadlo, že kdybychom procházeli bonitací k chovu jako např. rotvajleři, málokdo z nás by byl "chovný". :-)
Omlouvám se za dlouhý komentář, ale zdálo se mi to důležité po tom, jaké svědectví podala Radka.
Předchozí komnetář je ode mne, není to anonym, samozřejmě.
Lenko, ale to co pises neni moc v rozporu s tim co pisu ja. Oni prece taky maji spickove psy, pysne a hrde. A viteze soutezi.Ale presne jako ty pises musely byt presne na povel. Agresivni jen kdyz rekl pan a okamzite prestat kdyz pan rekl dost. A o tom to je prece!!!!O tom celou dobu mluvim, ze ten pes nesmi mit vlastni vuli, nesmi rozhodnout sam za sebe ze nekoho zakousne, protoze jeho panickovi jde o zivot a je ohrozen. On smi zasahnout jen na povel!!!! A psi kteri nejsou vychovani, muzou byt hodni, mili a laskavi. Ale tito psi nevi, ze nesmi zakousnout souseda nebo decko, ktere ohrozuje nekoho z jeho smecky.
BAvime se samozrejme jen o nebezpecnych plemenech. Je to snad jasne!!!! Sestenice si poridila taky rotvajlera, chodi s nim pusinkuje se snim a teta jenom narika. Je nestaszna a boji se. Rika ze takovy pes je hrozne nebezpecny i kdyz je mily hodny anikomu nic neudela. Nikdo nevi jak se bude chovat ve stresu.
A o to ve vychove jde. Ucit odolnosti ke stresu. ucit nekousnout bez povelu.
A uz toho necham. nemam rada kdyz lide chovaji nebezpecne psy jen tak pro zabavu. nemam to rada. A nic s tim nenadelam.
Jeste me napadlo, ze vas asi vydrazdila ta veta o tom biti a ponizovani. To jenom cvicne prosim!!! Jsou to jenom naznaky, aby se proverilo zda pes nezacne reagovat z vlastni vule nebo zda to dokaze nest s nadhledem. Vetsinou se podiva na pana a kdyz ten kyvne hlavou ze je to OK tak to je OK.!!! to cvicne stresovani samozrejme nedela pan ale figurant! Ten pes duveruje svemu panovi. Ja nevim jak to rict lip. Fakt nejsu expert.
Okomentovat