Zatím si mnu ruce. Moje první zima v Janských Lázních je skoro v půlce a ještě jsem se se sněhem moc nepotkal. Takto bych si představoval i všechny další zimy až do mého skonu. Možná je to sobecké, vím že jsou lidé, kteří zimu, potažmo sníh používají k výrobě libých pocitů, ale nemohu myslet na všechny. Konec konců oni také neberou ohled na moje utrpení chladných dnů. Jsem natolik benevolentní, že to od nich ani neočekávám. Jediné co očekávám, je Jaro. Každý rok. Nikdy se mi toto očekávání neomrzí. I když, pokud bude zima příštích let v tomto duchu, jsem ochoten ji s přimhouřeným okem tolerovat. Více pro ni udělat nemohu.
P.S. Faktem je, že ten hukot větru, který je tu slyšet za okny, jsem zatím poznal pouze prostřednictvím hororových filmů. Ale je to moc příjemný zvuk. Je prostě venku, kdežto pozorovatel je uvnitř. Jak neustále říkám, štěstí dělá kontrast. Slota venku a pohoda uvnitř = štěstí. Prosté ale účinné.
Celý život jsem jezdil na dovolenou k moři. To bylo to místo, kde by mělo být nejlépe. Až když skončilo moje první manželství (za svůj život plánuji dvě), vzal jsem práci v Peci pod Sněžkou, na hotelu Energetik. Dělal jsem tam údržbáře (jsem hloupý ale hodný) a bylo to překrásné. Ráno se z lesů zvedala mlha a já si připadal jak v deštném pralesu. A když jsem vyšel na terasu a podíval jsem se do toho hlubokého údolí... Pochopil jsem (trochu) sílu hor.
Netrvalo dlouho a jsem tu v Jásnkých Lázních. Našel jsem tu svoji druhou ženu (a to poslední) a učím se žít na horách. Za oknem mi zpívá vítr, dole v údolí se tetelí inverze. Dobrá tedy. Dožiju na horách. :-)
7 komentářů:
Gratuluji k první zimě-nezimě v J.L.
Gratuluji k druhé a poslední ženě tvého života.
Moc moc hezky napsané. Jen malý nesouhlas: možná jsi hodný, ale ne hloupý! :-)))
radka: pokus cislo 3 :o)
No, nedivím, se Radko, tento systém v angličtině je poněkud nešikovný a pro uživatele nepohodlný, ale když jsem zvládla komentáře napsat já, zvládneš to též! :-)))
Co tě vedlo haasku na půdu tohoto systému?
Drahá Lenko, tento systém je velice uživatelsky příjemný a je z větší části pod moji plnou kontrolou. České blogovací systémy jsou dobré, ale je to jako jezdit v trabantu, když je k dispozici mercedes. Navíc to co sem kdokoliv zapíše, tu zůstane "na věky". Na bloguje stačí na tři měsíce vynechat a blog je smazán. Je pravda, že pokud se naučíme jezdit v trabantu, všechna ta hejblátka v mercedesu nás odrazují, ale kdo se neučí novým věcem, nutně zakrňuje.
Chtěl bych aby tento deník zůstal pro pozdější časy. I kdybych se nakonec rozhodl sem už nepřispívat.
Ale Haasku.Nikdy nevíš, co Ti přinese další minuta, natož pak další zima. Třeba si sníh oblíbíš a najdeš rozkoš v té čistotě a tichu. Kdoví?..Haasku
Hory jsou moji soucasti a ja jsem soucasti hory. jsem jedno s horou, kdyz se k ni priblizim. Az takhle s to muze zvrhnout :o)
Kdyz se dostanu k hore funguju jako perpetum mobile. Bohuzel je moje touha a vule silnejsi nez skutecna fyzicka. dokazu porad uplne vse :o) Ale ty navraty!!!! To aby se clovek daval 14 dni dohromady. Ty hory ti zavidim.
Sára - ratka: Také bych si rád záviděl. Samozřejmě je mi jasné,že dříve či později si hory zamiluji a budu zde spokojený. Když už mne sem vesmír nasměroval, tak se nebudu vzpečovat. Třeba ještě nakonec začnu chodit na procházky, hledajíce dokonalé světlo pro svůj fotoaparát. Nakonec je vždy nejlepší se smířit. S čímkoliv a s kýmkoliv
Okomentovat