Jsem šťastný až veselý na začátku roku 2007

Píše se rok 1979 a kamarád mi půjčuje kazetu s albem Peter Gabriel. Jsem osloven a propadám kouzlu hudby, která jakoby přišla z jiné sféry reality. Chodím s kazetovým magnetofonem po Nuselském mostě a hudba Petera Gabriela mne doprovází socialistickými dny mého bytí.
Píše se rok 2006. Konec roku neslavím už asi šest let, televizi nesleduji asi tři roky, ale teď v tuhle chvíli, hodinu před půlnocí zatoužím po něčem krásném. Zatoužím po Secret World od Petera Gabriela, DVD koncertu kdesi z Itálie. Usedám do křesla, spouštím DVD a nanáším emulzi na nahá záda své přítelkyně.

Moje představa rozkoše. Gabriel a intimní doteky. Hluk petard za okny ustupuje do pozadí a moje přítelkyně a já vstupujeme do soukromého světa Petera Gabriela, pro mne největší hudební osobnosti mého života. Bolestně vnímám ubíhající čas, každá píseň je pro mne oslavou tvořivé geniality. Po zádech běhá mrazení a půlnoc se neúprosně blíží.

Za deset minut dvanáct vypínám přehrávač. Prožil jsem krásné chvíle, ale moje přítelkyně chce prožít svoje krásné chvíle a tak s ní vyrážím na půlnoční ohňostroj. Kráčíme ulicí. Trhám sebou při ránách amaterských pyrotechniků, choulím se před křikem opilých "jsou – druhů", stále ještě vnitřně naplněn a posilněn zážitkem z koncertu Petera Gabriela.

Ve dvanáct začnou k obloze létat barevné prskavky lidského ega, k tomu zní Michael Jackson a já si říkám, že žádný ohňostroj netrvá věčně a že to je jeho nejkrásnější vlastnost.

Cesta zpět je do kopce a já se trochu zadýchám. Přemýšlím o tom, že v přehrávači čeká zbytek koncertu, koncertu který mi dává nahlédnout do lidských možností, do rozměru tvořivého potenciálu, který je v nás ukryt.

Usedám k obrazovce a mačkám "Play". Hrubé veselí šťastných občanů se noří do minulosti a Peter Gabriel mne opět přenáší do svého světa, ve kterém je mi tak dobře. Je bolestný ten konec, ty závěrečné titulky, ale díky Gabrielovi mohu říci: "Byl to krásný rok – zvláště pak jeho závěr."

Nevím jak se to stane, že se narodí někdo, kdo má schopnost přinést do mého (a věřím že nejen do mého) srdce takovou krásu. Snad je to jakési potvrzení toho, že bůh nás má nakonec opravdu rád. Jinak by nám přece toho svého anděla Gabriela neposlal.Takže jsem tedy šťastný až veselý a to vše na začátku roku 2007