Někdy okolo osmé až deváté třídy jsem pod lavicí četl převážně Bohumila Hrabala. Byl to můj oblíbený spisovatel. Narazil jsem mezi českými blogy na autora, který mi tak trochu připoměl Morytáty a legendy. říkal jsem si, že takovou knihu bych si možná dal. Mohla by se jmenovat tak jako zmíněný blog: Na schodišti v domě leží stokoruna.
Četl bych si ji ve chvílích čekání na příští vteřiny času, co tikavě procházejí okolo mé pozornosti.
Venku je krásně (jako vždycky) a tak se vydám na cestu do práce. Až budete usínat, vězte že já začínám pracovat, na sobě skafandr a do helmice vháněn dýchatelný vzduch, neb co je nám třeba udělati, udělejme teď či zítra, co je nám udělati netřeba, třeba i nedělejme. Hezké pondělí všem lidem i těm ostatním.
4 komentáře:
"na sobě skafandr a do helmice vháněn dýchatelný vzduch"...a teď na to musím myslet. Do jakých hlubin se budeš potápět? Do jakých výšek budeš vzlétat?
Mirka: Do prašného světa. Někdy přinesu reportáž :-)
Krásná fotka :-)
Těším se na tu reportáž. - ta fotka je moc hezká.
Okomentovat