
Cestu k sobě hledáme od narození až do smrti. Často hledáme okolo sebe. Přes okolí se pomaličku propracováváme k sobě samým. Přes zrcadla myslí našich bližních okolo nás, se dozvídáme o naší podobě. Volíme z různých zrcadel. Křivých i rovnějších, ale vždy se jedná o pouhá zrcadla. Jsou limitována jejich nositeli. Neodrážejí žádnou skutečnost. Odrážejí jen to, co odrážet schopni jsou. To jsou jejich limity. Po časech pochopíme, že není třeba hodnotit, co je pro nás "dobré" a co "špatné", zjistíme že jsme dost silní na to, abychom mohli přijímat. Prostě ten svůj život přijmout. Pokud ne dnes, tedy zítra.
3 komentáře:
Ámen. :-)
Ano, umět přijmout sami sebe, svůj život. Nemusí to být hned teď a vše.Může se k tomu dopracovat postupně. Je to osvobozující.
Haasku, tos moc hezky napsal, není k tomu vůbec co dodat, je to přesné. Moc zdravím.
Okomentovat