Sleduji "Rozmarné léto". Hrušínský šátrá po utopenci v hluboké sklenici s nálevem a nalévá
červené víno. Vedou se řeči, velebný pán žvýká... Jdu si sehnat utopence a plním sklenku červeným vínem. Jsem jenom taková opice.
V televizi se mihne reklama. Nějaký mrňavý pes s parohy se tam mihne a pak mi Vodafone zdělí, že mám něco ve svých rukách. Podívám se a není tam nic než televizní ovladač. Vlastně je to pravda. Máme to ve svých rukách. Reklamu tedy určitě. Faktem je, že mám ve svém ovladači slabé baterky, takže musím vstávat a přiblížit se k televizoru, abych mohl vypnout zvuk, ale alespoň mám pohyb. Máme to ve svých rukách a nohách.
Nepoužívám služeb Atlasu ani Centrumu a ani v budoucnu se na to nechystám. Přesto jsem si se zájmem přečetl rozbor jejich reklamních kampaní, tak jak byl uveřejněn na Lupě zde. Připadá mi velice trefný. Sám bych to nenapsal lépe. Bohužel pro mě.
Mám tušení, že v reklamě se točí obrovské peníze a přesto stále vznikají - z mého pohledu - další a další paskvily (není myšlen vynikající pořad co byl a už není). Říkám si, čím to asi je? Proč není možno reklamu přizpůsobit divákovi? Proč se má divák přizpůsobovat "kreativcům" z reklamních společností? Nu, někdy je to prostě zapotřebí. Musíme prostě trochu zblbnout, abychom nakupovali a nakupovali.
Co mají vlastně společného reklamy Atlas, Centrum nebo Vodafone? Z mého laického hlediska to, že se tváří, jakoby pouze informovali uživatele o své existenci. To je ovšem v našich podmínkách směšné. Všichni známe ty naše slavné tři operátory, svatá trojice Atlas-Centrum-Seznam je také profláknutá, takže opakovat nám neustále pisklavým hláskem: "Tady jsem! Tady jsem!" se nutně míjí naprosto účinkem.
V ideální případě, bych po shlédnutí reklamy měl mít chuť na daný produkt. Měl bych ho chtít. Nebo si stále ještě myslí marketingoví stratégové, že adolescenti jsou natolik tupou komoditou, že přejdou kupříkladu k Vodafone jen proto, že si koupí (dle jejich názoru) "alternativního" Čtvrtníčka, nebo že polepí pár budek umělohmotným parožím?
Ano, je to tak. Opět jsem zase úplně mimo. V článku Láska je víc než racionální investice, Zdeněk Fekar hovoří o vynikajícím marketingovém tahu, který udělal Vodafone s tou svou "němou tváří". Dokonce to byl prý pomyslný jazýček na vahách, který jej přistrčil do náruče "psího" operátora. Ve svém článku hovoří o emocích a dokonce se v této souvislosti zmiňuje o lásce, což mne trochu hněte. Co už jsou dnes lidé schopni milovat. Vodafone, kofolu, svoje auto, snad ještě i pišingry? brrr. Ta inflace vzácných slov.
Ale zpět k reklamě. Emoce sobího psa asi opravdu nějaké vzbudila. Ve mě tedy poněkud nepříjemné, neb jsem měl pocit, že se mnou kdosi hodlá manipulovat, na což jsem z neznámých důvodů poněkud alergický. Ve Zdeňkovi Fekarovi ovšem ten samý spot vyvolal naopak emoce natolik příjemné, že jeho srdce směřovalo okamžitě do náruče Vodafone. A tak se mi zase vrací moje vlastní poznání, které neustále odstrkuji ze zřetele, přičemž se s ním přečasto oháním: "Ten má rád vdolky a ten zase holky". Lidé si nekupují tričko protože je hezké nebo kvalitní, ale protože mají rádi tu značku. Prostě je to cool, anýbrž božííí. Asi tak jako čivava s parohama a červenýma ponožkama.
Ne tak já. Já jsem skrblík. Jednou jsem si koupil pumy z výprodeje a pak jsem si to rok vyčítal. Potila se mi v nich noha a za ten rok se mi (naštěstí?) odlepila špička podrážky. Od té doby si kupuji české Prestige. Sice jsem v nich nikdy neviděl žádného sportovce s orosenou svalovou hmotou poletovat smyslně po obrazovce, ale zase je nosím už šestý rok a letmým pohledem do botníku jim ještě další rok prorokuji. A to jsou to moje jediné boty od jara do podzimu.
Nevím. Chyba je asi ve mě. Nejsem dobrý typ na reklamy. Nějak mne nechávají chladným... Tedy až na Rozmarné léto a ty utopence. Vždycky když si to pustím, musím si dát to víno a buřty v nálevu. Jak nad tím přemýšlím čím to asi tak může být, rodí se ve mě poznání. Už vím proč tomu tak je. Ta situace s utopenci na plovárně, řeči (intelektuální :-) okolo stolu, je to tak přirozené. Nikdo mi nic necpe. To jenom já bych se rád cpal jako oni.
Nu což. Reklamy se ubírají poněkud jiným směrem. Naštěstí pro moji poloprázdnou peněženku. Takže až se začnou namísto těch "ňuňuňu" pejsků objevovat nemluvňata, hostující ve Čtvrtníčkově vše objímající náruči, zase to bude těsně vedle. Tedy pro mne. Jinak samozřejmě "Někdo má rád holky, jiný zase vdolky". Jdu si pustit "Rozmarné léto". Nějak mi vyhládlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat