Informace kontra svoboda

Větší část své svobody postupně  odevzdáváme společnosti a jsme v situaci, kdy jsou po nás požadovány oběti. 


Není třeba zabíjet vola či krávu na obětní oltáře.

Odevzdat je třeba jen určité pemzum své vlastní svobody ve prospěch celku. 


Indiáni v Amazonce si rozhodně mohou určit, jestli chtějí svoje děti vzdělávat, nebo třeba rodit v porodnici. Zodpovědnost za jejich rozhodnutí totiž visí na nich samotných, případně jejich rodině. 


V sofistikovaných společnostech nesou jednotlivá rozhodnutí na bedrech všichni. Příkladem budiž porod doma. Zdá se to jako naprosté a nezadatelné právo každé ženy. Ale v případě že se něco "schruje", na toto rozhodnutí doplácí stát, potažmo zdravotní pojišťovna či zjednodušeně mi všichni. Je z tohoto pohledu legitimní, že se občané dožadují, aby taková rizika byla minimalizována?

Stejně tak ve školství mi přijde rozumné, zprostředkovat důležité informace (co nejvíce). Informace o tom, jakým způsobem rozpoznat sexuálního devianta, může dítě ušetřit mnoha nepříjemných zkušeností.

Kontaktuji se s velkým množstvím lidí a často sleduji, jak se ti lidé chovají ke svým dětem, nebo k sobě navzájem. Nechovají se tak proto že by byli špatní. Prostě se jim dostalo takových informací, na základě nichž se vytvořil konglomerát myšlenek, pocitů a názorů, kterému říkají "vlastní Já." 

Proto říkám, že informací není nikdy dost. Zabraňovat nebo filtrovat informace je naprosto kontraproduktivní. Věškeré spory a konflikty mají jediný zdroj a to je neporozumění. Neporozumění je pro mne vždy jen nedostatek informací. 

Slyšel jsem a četl jsem několikrát Jocha, takže na jeho ženu už odvahu nemám.


Ke snahám jakési Jochové o tmářství ve školách