Řekni mi tatínku 15.3.2002 - Kocbeře
Řekni mi tatínku prosím tě řekni
Proč lidé stojí tu a jsou tak smutní
Proč bolest v duši jim v horečce blouzní
A proč smích ve tvářích krutě si vězní
*
Loučí se s tím kdo dnes už se postí
Ubrusy vzpomínek dobroty hostí
Kosti už obrané pod stolem leží
Smuteční klování zobáky střeží
*
Řekni mi tatínku co tu dělám
Znal jsem ho a nebo někoho čekám
Proč tu je maminka s očima v tůni
Proč tolik kytek co všude tu voní
*
Oni nás ztratili loučí se pláčí
Nežijí s láskou jenom s ní válčí
Mi spolu kuličky hliněné našli
Do chrámu na nebi dneska jsme vešli
3 komentáře:
Líbí se mi jak jsi oddělil otázky a odpovědi.
Z mého pohledu to zní smutně asi bych vzala hliněné kuličky a šla je do chrámu obejmout.
Přeji všem jen šťastné a klidné dny i cesty.
Smrt připadá tolika lidem jako cosi smutného. Ale život nemůže být bez smrti. Štěstí nemůže být bez neštěstí a kličkování mezi kapkami deště je velmi namahavé.
V každém případě bych se přikláněl k tomu, abychom odchod spíše oslavovali než oplakávali. Koneckonců každý podle svých sil. Hezký den Ajo :-)
Hasku cítím, že ano! Víš, ale slova z úst dítěte působí silnějí než pocit či vědění.
Děkuji také Ti přeji hezký a hlavně klidný den
Okomentovat