Soukromý Ježíš

Smuteční obřad

Řekni mi tatínku 15.3.2002 - Kocbeře

Řekni mi tatínku prosím tě řekni

Proč lidé stojí tu a jsou tak smutní

Proč bolest v duši jim v horečce blouzní

A proč smích ve tvářích krutě si vězní

*

Loučí se s tím kdo dnes už se postí

Ubrusy vzpomínek dobroty hostí

Kosti už obrané pod stolem leží

Smuteční klování zobáky střeží

*

Řekni mi tatínku co tu dělám

Znal jsem ho a nebo někoho čekám

Proč tu je maminka s očima v tůni

Proč tolik kytek co všude tu voní

*

Oni nás ztratili loučí se pláčí

Nežijí s láskou jenom s ní válčí

Mi spolu kuličky hliněné našli

Do chrámu na nebi dneska jsme vešli

Kolik stojí člověk?

Šílenství v přímém přenosu, aneb kdejaký pes má lepší péči než člověk.
Co určuje cenu naši práce? Je to nabídka a poptávka? Nebo je to vůle boží? Je to hloupost nebo zbabělost?

Zdá se, že pacient by si svou zdravotní péči měl plně hradit. Zdravotní pojišťovny by pak měli následně tyto úhrady proplácet. Tak velí logika věci. Někdo mi nabourá automobil, já si ho nechám opravit a jdu do pojišťovny aby mi uhradili to co uhradit chtějí. Cenu by si měl mít možnost určit lékař, pojišťovna pak zhodnotit, jak velké bude požadovat pojistné a po kom.

Bohužel situace je taková, že na opravu automobilu je třeba čekat velmi dlouhou dobu. Opraven je málo a pojišťovny vznik nových opraven nepovoluji. Co dělat? Pořídit si pejska.

Hodně štěstí...